Vrátil jsem se z dovolené a na stole mě čekala pracovní výtka. Důvodem byla má pár dní stará fotka z řecké pláže uveřejněná na Instagramu, pod kterou jsem napsal něco o – s prominutím – vyplaveném bubákovi, co bych ho nejraději poslal místo sebe zpět do toho našeho Kocourkova. Byla to nadsázka, firmu jsem ani nezmínil a především si myslím, že je protiprávní sledovat mou soukromou komunikaci.

Pročtěte si pečlivě svou pracovní smlouvu i případný firemní etický kodex. Možná už při četbě těchto dokumentů naleznete odpověď na váš pocit křivdy. Firma má právo se domnívat, že vy a lidé, kteří vás na sociálních sítích sledují, oním Kocourkovem myslí ji. A už vůbec se firmě nemusí líbit, že je vytvářeno jakékoli pojítko mezi ní a citlivým společenským tématem (navíc vyřčeným necitlivým jazykem). Nejste první a zcela jistě ne poslední.

Co vás zřejmě zneklidňuje ještě více, je fakt, že vás firma sleduje i ve vašem soukromí. Není nezvyklé, že si velké firmy nechávají na kandidáty do manažerských funkcí zpracovat podrobnou investigativní zprávu. Nelže nám se vzděláním či svou rodinnou situací? Opravdu jdou jeho peníze na charitu? Jde o profesionální detektivní činnost a sám jsem takový proces dvakrát absolvoval. A já do jisté míry souhlasím. Kdykoli si čtu životopis uchazeče, uvažuji jako u Shakespeara, kolik se toho ztratilo v překladu. Je daný kandidát lepším adeptem na manažera nebo romanopisce? Současné technologie zmírňují toto dilema – v digitálním prostoru je váš život tak odhalený... Pokud si vás takto proklepnou předem, můžete se divit, že vás pak sledují i během trvání vašeho kontraktu?

Přesto při výběru zaměstnanců nesouhlasím s rešerší sociálních sítí. To, že někdo před přáteli vystupuje jako šašek, tvrďák či donchuan, může být jen hereckou rolí, kterou hraje v uzavřené skupině se svými vlastními komunikačními pravidly. Personalisté, resp. hiring manager by měl být schopen rozpoznat osobnost uchazeče z přímého kontaktu, jinak je to jako s křivými okurkami v Evropské unii. Technologie by neměly sloužit ke kompenzaci nedostatku lidské empatie a inteligence.

Během posledních dvaceti let se toho tolik změnilo v mezilidské komunikaci! Od literárních dopisů jsme přešli na rychlé emaily, od emailů k telegrafickým messengerům, pak ke „zdi“ a hashtagům, k live videím… Abstrahujme od konkrétních technologií, přesto je zřejmé, že existují nástroje, kdy můžete poslat fór konkrétní osobě, sdělit svůj názor definované skupině lidí anebo své přesvědčení pověsit jako trenky na Hrad. Pak se tedy však o nich a tak i o vašem přesvědčení dozví každý. Je třeba zvážit způsob a počítat s následky.

Časy se nenávratně změnily, dnes už nemůžete jen tak o víkendu vyrazit na pánskou jízdu či poslat „bubáka“ místo sebe do práce… Svět je propojen, stále online. A přecitlivělý. V počátcích internetu se dalo tiše – byť ne snadno – urovnat, když se můj zaměstnanec proboural hasicím přístrojem do hotelového pokoje jisté ženy. Dnes by mu přišla výpověď ještě v průběhu hasičského útoku mailem. Každá firma si svou čest na veřejnosti chrání, i kdyby měly lítat třísky. (Nejen ty z těch dveří.)

Pořád vás štve, že po vás jdou? A jak to vlastně máte s vaší integritou? Buď jsou vaše životní hodnoty v souladu s filozofií firmy, nebo přijměte políček za vaši přetvářku.