Mám hysterickou šéfku. Křičí normálně, ale když jí to fakt chytne, telefonuje a vzápětí tříská telefonem. Klidně pětkrát, šestkrát za sebou. Řve takovým způsobem, že musím dávat sluchátko od ucha dál. Snažím se na ní mluvit konejšivě jako na malý dítě, ale jsou to hysterický scény jako prase! Šestkrát volala, šestkrát za sebou ječela. Do toho vypisuje zprávy typu „čekám“ a „dělej“. Je normální? Je hysterka?? Psychopat???  Marcela, Praha

Pavel, psycholog:

Takovéto jednání manažera je zvláštní směsí bezmoci a moci. Ukazuje se být obecně v konečném důsledku velmi destruktivním. Křik a vyvolávání strachu je také jedním ze 45 tzv. nactiutrhačných způsobů chování, které dr. Heinz Leymann (jako první dělal výzkumy psychického teroru) považuje za mobbing. 

Pro „hysterii“ jsou emoce neodmyslitelné. Jak svoji intenzitou, tak i svoji (nečekaně rychlou) proměnlivostí, změnou nálady, ztrátou kontroly. Abychom Vaší nadřízenou mohli označit jako „hysterku“, museli bychom vědět, zda se takovýmto chováním projevuje i jinde, než jenom

v komunikaci s Vámi. Jak se chová k ostatním podřízeným? Jak se chová k „sobě rovným“, tzn. manažerům na stejné úrovni. Jak se chová „na veřejnosti“? Teprve když by se potvrdilo, že „milá a slušná je pouze k těm, které potřebuje“, zatím co k těm „obyčejným“ (slabším, nedůležitým, nepotřebným) se chová úplně jinak, pak bychom mohli vysuzovat také na strukturální poruchu osobnosti.

Dalším důvodem, který má však hodně blízko k psychopatii, je narcismus. Narcis je postava z řecké mytologie, pro kterou je typické bezmezné zalíbení v sobě samém a ve svém obrazu. Vše, co by mohlo na tento „přenádherný obraz“  (mluvím teď o Vaší šéfce) poškodit a kazit, ji může rozpálit až do běla. Pak je schopná „trestat i zabíjet“ na potkání.

 Ale zvažme společně i třetí možnou příčinu „výlevu“.  Aniž bych chtěl omlouvat její chování, protože se zachovala naprosto „nemanažersky“ - a to bez ohledu na to, jestli jste něco  zanedbala, udělala chybu či nikoli. Dovedu si ale představit, že vztek a hněv  vůči Vám se městnal již delší dobu a nadřízená si s ním nedovedla poradit jinak (kupř. kritickým rozhovorem mezi 4 očima), takže došlo k výbuchu.

Přitom, jak už to v životě často bývá, byla tato hrozná situace nejspíše důsledkem či kombinací všech výše uvedených možností, příp. i některých dalších, o kterých zatím nebyla řeč.

Mirek, manažer

Sice nic nevíme o tom „proč“ Vám šéfka volá, ale i bez toho je zjevné, že jde o manažerské selhání. Protože:

1. Pokládat hovor je z komunikačního hlediska vysoce neefektivní; pokud ovšem nejde o definitivní tečku ve smyslu „končím, už nikdy nezavolám, mažu Tě ze seznamu“. Jestli potřebuje manažer něco sdělit (byť by to mělo být už jen oznámení výpovědi), bude muset zavolat znovu…
2. Křikem se – bohužel (na „bohužel“ dávám důraz po vlastních marných pokusech tento nástroj uplatnit jak v profesionální praxi, tak při výchově vlastních dětí) - nic nespraví, ani nepohne k lepšímu. Je potřeba komunikovat vlídně a přátelsky. Požadavek na vlídnost a přátelskost se stupňuje s klesajícím věkem a naladěním recipienta, tj. s dětmi a nepřátelsky naladěnými lidmi je třeba jednat obzvlášť vlídně a přátelsky.
3. Pokyny typu „čekám“ nebo „dělej“ jsou bez dalšího upřesnění nefunkční. Pokud chce manažer adekvátní odezvu, musí stručně a srozumitelně vyjádřit „na co“ čeká nebo „co se má dělat“.

Pokud se ty situace opakují, nejde „jen“ o manažerské selhání; popsané jednání je charakteristické pro formu šikany zvanou bossing.      

Vaše dotazy nám zasílejte na info@filantia.cz