"Co může člověk udělat, když se setká se snižováním jeho hodnoty a ponižováním? Musí věřit sám sobě, vážit si sebe, svých postojů a sám sobě rozumět. A musí se také naučit nepřikládat cizímu mínění větší význam a větší váhu než svému vlastnímu mínění. Nedovolte jiným, aby určovali, kdo jste." Marcela P. Přestože hraji na deset hudebních nástrojů a dosahovala jsem s dětmi hezkých a mimořádných výsledků, nebyl nijak projeven ze strany vedení školy větší zájem, abych vyučovala hudební výchovu v dalších třídách, když jsem sama projevila vůli, bylo mi řečeno, ať si sama nějakou třídu seženu. Přestože jsem vydávala maximální úsilí, velmi pečlivě a poctivě pracovala s cíli a výstupy výuky podle RVP ZV a vykazovala jsem s dětmi úspěchy v soutěžích na celostátní úrovni, přičemž jejich průměr klasifikace byl vždy nejlepší v rámci paralelních tříd po celou dobu jejich působení na 1. i 2. stupni a nevykazoval žádný propad v jejich výsledcích v porovnání s ostatními třídami napříč ročníky, byla jsem cíleně odstavena od dětí, se kterými jsem zažívala úspěch, reprezentovala školu v tom nejlepším světle na veřejnosti. Zcela byla přerušena moje práce s hudbou, které jsem věnovala většinu mého volného času. Další rok mi nebyla hudební výchova jako vyučovací předmět přidělena vůbec, ale dostala jsem na starosti výuku nově zavedeného předmětu nové informatiky ve všech třídách 4. ročníku, bez jakýchkoliv metodických materiálů, bez učebnic, bez možnosti docházet s některými třídami do učebny informatiky (prý jsem si nezabrala zavčas učebnu v rozvrhu a už nebylo místo, tak jsem si hodiny v odborné učebně měla různě domlouvat a vyměňovat a byly prováděny kontroly ze strany vedení školy, zda jsem s dětmi v informatické učebně nebo ne). S výukou nové informatiky jsem si i přes všechny překážky, (nezájem o spolupráci, náročnost na přípravu), velmi dobře poradila. Vlastní pílí jsem si rozšířila vzdělání v tomto oboru, dojížděla jsem pravidelně do Brna, získala jsem certifikát Elixíru do škol a DIGI centra Brno, vytvořila jsem mnoho výukových materiálů a vzorových hodin do tohoto nového předmětu, naučila jsem se zacházet s robotickými stavebnicemi a byla jsem oslovena ke spolupráci k lektorování webinářů nové informatiky ve Vzdělávacím institutu pro Moravu i v DIGI centru v Brně. Toto však bylo školou ignorováno, přehlíženo, neuznáváno, nedostalo se mi na výuku informatiky jediného slova zpětné vazby a ani hospitace vedení školy v hodině informatiky nestála za jediné slovo komentáře, nebyl vypracován ani zápis. Nebyla mi projevena důvěra a nebyly brány vůbec v potaz mé návrhy spolupracovat více s ostatními kolegy, ani návrhy na změnu principů výuky na škole. Chtěla jsem, aby výuka splňovala návaznost na další ročníky, avšak nebyl zájem si vyslechnout ani moje poznatky o novém pojetí tohoto předmětu, přestože moje vyučovací hodiny i semináře zažívaly úspěch, byly uznávány odborníky a inspirovaly pedagogy po celé ČR. Ohromil mě naprostý nezájem ze strany školy v pokračování hudební výchovy s žáky na 2. stupni, přestože se dostavovaly výsledky, (mimořádná reprezentace školy) a škola vybudovala prostory učebny hudební výchovy pro tyto účely. Těžce jsem nesla, když evidentně byla na mých bývalých žácích praktikována zvýšená přísnost a nadměrné požadavky ze strany kolegů, bez jakékoliv konzultace se mnou a zájmu návaznosti na 1. stupeň, aby se účelově prokázala jejich nedostatečná připravenost na 2. stupeň (nadměrné množství testů v prvních týdnech měsíce září a velké množství nedostatečných známek). Děti byly přesvědčované jejich třídní učitelkou na 2. stupni a některými dalšími pedagogy o mé nedostatečné práci a 4 roky mne většina z těchto dětí přehlížela a nezdravila, také některé mladé paní učitelky 2. stupně, stojící v blízkosti zástupkyně školy, projevovaly podobný přístup k mé osobě. O této situaci jsem informovala vedení školy, ale k žádné změně chování žáků ani učitelů nedošlo. Odstraněna ze školy byla i žákyně, která prokazovala výdrž a snahu ve hře na cimbál se mnou pokračovat na 2. stupni, která ochotně pomáhala s vedením hudebního kroužku školy s dětmi 1. stupně, docházela na hodiny cimbálu a se kterou jsem úspěšně reprezentovala školu na kulturních i charitativních akcích ve svém volnu po pracovní době. Žákyně se stala „neoblíbenou“, byla klasifikována dostatečným závěrečným hodnocením, vedení školy si nepřálo zveřejňovat její úspěchy na webových stránkách školy, zažila jsem slova jedné paní učitelky, která se vyjádřila, že se na tuto žákyni „nemůže ani podívat“, nebyl vůbec žádný zájem ze strany školy podpořit její talent, pochopit individualitu a její rodinnou situaci a tato nadaná dívka ze školy raději dobrovolně odešla. Na další škole obdržela vyznamenání, lidské přijetí a momentálně sama v 15 letech úspěšně pořádá koncerty, o její vystoupení je velký zájem, zpívá v šesti jazycích, doprovází se na cimbál, umisťuje se v soutěžích a studuje v Rakousku. Byla jsem svědkem další averze na moje žáky v mé třídě, kdy kolegyně v suplované hodině používala opakovanou zvýšenou přísnost v klasifikaci mé třídy. Tentokrát se to odehrálo v předmětu pracovní činnosti ve 4. ročníku. Žáci se po klasifikaci paní učitelky a po jejím tónu, kterým jim klasifikaci sdělovala, rozbrečeli za dvojky a trojku z výkresů. Po skončení pracovní doby toho dne jsem e-mailem velmi slušně požádala paní učitelku o přehodnocení a zdůvodnění snížené klasifikace v suplované hodině, jelikož práce žáků nevykazovaly žádný vážný nedostatek a paní učitelka mě nijak neinformovala při osobním setkání těsně po vyučovací hodině o žádných nedostatcích v hodině ani o žádném porušení pracovní kázně mých žáků. Načež jsem byla slovním útokem osobně u mě ve třídě, ponižujícím tónem hlasu, hrubě a agresivně touto paní učitelkou napadena, bez možnosti vstoupit do jejího hovoru (mlč, teď mluvím já, necháš mě domluvit), že jsem si dovolila napsat e-mail tohoto typu, který si paní učitelka zásadně nepřeje (přitom naprosto běžně v rámci pedagogického pracoviště probíhá vzájemná e-mailová komunikace s vedením školy i mezi pedagogy a i tato paní učitelka e-mailem běžně se všemi komunikuje), byla jsem označena za psychicky narušenou s doporučením se jít léčit, ponižujícím způsobem shodila během hovoru moji lektorskou práci a tónem hlasu se mi vysmála jako lektorce a označila mě jako lektorku s naprosto nedostatečným společenským chováním. Takové projevy a způsob jednání nepatří na půdu pedagogického pracoviště a do komunikace mezi pedagogy a vnímám závažnost této situace, za kterou bych předpokládala omluvu. Další úspěch nadané žákyně tato paní učitelka komentovala slovy: „Tuhle holku je potřeba srazit a nevyzdvihovat, protože má nosánek nahoru.“ Taková vyjádření se neslučují s mými pedagogickými postoji, zvlášť od paní učitelky, která má na škole na starosti rozvoj nadaných žáků.

Už od dětství jsem chtěla být učitelka. Po absolvování vysoké školy jsem v roce 2006 začala učit na jedné střední škole, kde jsem sama i dříve studovala. Byla jsem šťastná, že jsem dostala tuto příležitost. Kvůli mému zrakovému handicapu je pro mě velmi důležité pracovat ve známém prostředí a tady jsem znala každý roh. Zároveň jsem ani nemusela nikomu vysvětlovat, co vidím a co ne, protože mě už všichni znali. Bylo to moc fajn. Paní ředitelka se snažila přizpůsobit pracovní podmínky mým specifickým potřebám (např. jsem byla vyřazena z aktivit vyžadujících přímý dohled na studenty). Se studenty jsem vždy měla hezké vztahy a ani ze strany rodičů nikdy nebyl problém s tím, že jejich děti vyučuje zrakově handicapovaná učitelka. V roce 2016 však paní ředitelka odešla do důchodu a do konkurzu se přihlásila jedna z kolegyň. Od studentů jsem věděla, že tato kolegyně se vůči nim nechová férově, ponižuje je a někteří kvůli ní i odcházeli ze školy. Já osobně s ní měla naprosto neutrální vztah, v podstatě jsme se na škole jen míjely. Tato kolegyně však začala roznášet zprávu, že v případě svého jmenování budu propuštěna kvůli mému handicapu, neboť je potřeba se zbavit slabých článků. Ačkoliv kolegyně konkurz vyhrála, nebyla Radou kraje jmenována do funkce a celý konkurz byl označen za zmanipulovaný. Po druhém kole konkurzu (a výměně poloviny členů konkurzní komise) již byla kolegyně jmenována novou ředitelkou školy v říjnu 2016. Nová paní ředitelka mě naprosto ignorovala a kolegové už brali za samozřejmost, že na konci školního roku 2016/17 skončím. Na jaře 2017 jsem se rozhodla paní ředitelky zeptat na svůj úvazek pro příští školní rok. Bylo mi řečeno, že z organizačních důvodů budu shledána nadbytečnou a propuštěna. Žádné organizační změny však nenastaly, a dokonce začali být přijímání noví učitelé. Na setrvání v práci mi velmi záleželo, a tak jsem se opakovaně snažila paní ředitelce navrhovat alternativní řešení (rozšíření aprobace dalším studiem, snížení mého cca polovičního úvazku atp.) a poukázala jsem i na svou specifickou situaci. Paní ředitelka se mi však arogantně vysmála a řekla, že je to můj problém a že není chráněná dílna, aby zaměstnávala postižené osoby. V červnu 2016 jsem tedy od paní ředitelky obdržela výpověď pro údajnou nadbytečnost se slovy, že pokud se budu bránit, dostanu výpověď pro ztrátu zdravotní způsobilosti k výkonu práce, a to už mě pak nikdo ve školství nezaměstná. I přes tento nátlak jsem se rozhodla bojovat. Obrátila jsem se na Českomoravský odborový svaz pracovníků školství a s jejich právníkem jsme podali žalobu. Následně v srpnu 2017 paní ředitelka vzala výpověď zpět, ale odmítla se mnou uzavřít smírné řešení sporu. Hned v září mi oznámila, že je navzdory platnému pracovně lékařskému posudku přesvědčena o mé zdravotní nezpůsobilosti k výkonu práce a vyslala mě na mimořádnou pracovně lékařskou prohlídku. Vůbec mi nebylo dovoleno učit (údajně z důvodu bezpečnosti studentů) a ani mi nebyl obnoven přístup do informačních systémů školy. Paní ředitelka mi nařídila vykonávat podřadné knihovnické práce, které jsem byla nucena vykonávat v prostorách, kde v té době probíhaly stavební úpravy. Byla jsem zde neustále vedením kontrolována a před kolegy ponižována – „ona kvůli svému zraku nemůže učit a já ji musím kvůli podané žalobě z vašich peněz platit“. Po absolvování mimořádné prohlídky, která konstatovala mou zdravotní způsobilost s podmínkou (vyřazení aktivit s přímým dohledem nad studenty), mi bylo dovoleno suplovat, ale řádný úvazek mi obnoven nebyl. Paní ředitelka však obratem podala na krajský úřad návrh na přezkum provedené prohlídky. Na jaře 2018 byl posudek z mimořádné prohlídky zrušen pro formální nedostatky. Paní ředitelka mi ze dne na den zakázala výkon jakékoliv práce pro zaměstnavatele a poslala mě na další mimořádnou prohlídku. Ta následně opět potvrdila mou zdravotní způsobilost k výkonu práce učitelky. Od této chvíle se paní ředitelka rozhodla mou způsobilost zpochybňovat sama - pokoušela se mě sama oftalmologicky vyšetřovat, prováděla mi neohlášené hospitace tak, abych s ohledem na svůj handicap nevěděla o její přítomnosti, nutila mě podepisovat dokumenty, které jsem nebyla schopna sama přečíst (vytýkací dopis aj.), posílala mě učit do neosvětlených částí budovy školy, mé žádosti o úpravu úvazku byly zamítány z důvodu mého handicapu atp. Celé toto období bylo dále provázeno osobními urážkami a útoky, šířením pomluv, naschvály, manipulací kolegů proti mně, znevažováním mé práce, ponižováním před studenty… to si asi dokážete představit. Já však stále bojovala za spravedlnost, ale bylo to velmi náročné. Na jednu stranu jsem se bála chodit do práce, na druhou stranu jsem se bála o práci přijít, neboť paní ředitelka ve mně začala vzbuzovat pocit, že jsem opravdu práce neschopný kripl. Těsně před uplynutím platnosti mé pracovně lékařské prohlídky z roku 2018 paní ředitelka změnila závodního lékaře. Na novou periodickou prohlídku jsem byla vyslána v květnu 2021. Dle praxe z minulých prohlídek jsem novému závodnímu lékaři doručila výpis ze zdravotnické dokumentace, stanovisko očního lékaře z krajské nemocnice, ale i posudky soudních znalců z oboru posudkového lékařství a oftalmologie, které jsem měla v souvislosti s probíhajícími soudními spory se zaměstnavatelem k dispozici – všechny dokumenty potvrzovaly mou zdravotní způsobilost (s vyloučením mimoškolních aktivit vyžadujících přímý dohled nad studenty). Ačkoliv jsem očekávala nějaký podraz, z jednání lékaře jsem byla v šoku. Nový závodní lékař mě nijak nevyšetřil a rovnou mi oznámil, že celou věc již s paní ředitelkou projednal a shledává mě nezpůsobilou k výkonu práce. Dokonce mi přímo řekl, že jsem slepá a názory jiných lékařů a soudních znalců nebere v potaz. Proti tomuto posudku jsem podala návrh na přezkum ke krajskému úřadu a proti neetickému a neodbornému postupu lékaře stížnost na Českou lékařskou komoru (ta již zahájila šetření). Paní ředitelka mi okamžitě zakázala nejen učit, ale i vstup na pracoviště. Od tohoto dne mi přestala vyplácet plat z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele bez nároku na plat a dne 30. června 2021 jsem obdržela výpověď z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu práce. S tímto jsem opět nesouhlasila o podala žalobu. V létě 2021 jsem dostala jako první pacient České republiky možnost podstoupit unikátní oftalmologickou operaci. Po rekonvalescenci a mírném zlepšení mého zraku jsem paní ředitelku vyzvala s žádostí o provedení mimořádné pracovně lékařské prohlídky. Ta to nejprve ignorovala a pak to zamítla. V posledním týdnu prázdnin, tj. pár dní před uplynutím výpovědní lhůty, jsem přišla do školy na setkání s kolegy a pro vyzvednutí osobních věcí z kabinetu. Byla jsem však paní ředitelkou a její zástupkyní velmi arogantně vykázána z prostor školy bez možnosti vzít si své věci, neboť svou přítomností na pracovišti prý ohrožují bezpečnost ostatních. Toto už byla po pěti letech úporného bossingu poslední tečka a já se psychicky zhroutila a skončila v nemocnici. Krajský úřad ještě v době mé pracovní neschopnosti (před uplynutím výpovědní lhůty) zrušil posudek nového závodního lékaře, na jehož základě jsem dostala výpověď. I přes naše opakované výzvy ke stažení výpovědi paní ředitelka na výpovědi trvala. Můj pracovní poměr tak neodůvodněně skončil v říjnu 2021 a já se ocitla na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání. A jak to probíhalo u soudů a dalších institucí, na které jsem se postupem času obracela? Když jsem obdržela první výpověď z důvodu údajné nadbytečnosti v červnu 2017, podala jsem žalobu na ochranu před diskriminací v pracovněprávních vztazích na okresní soud. Ten mé žalobě vyhověl, ale paní ředitelka se odvolala. Krajský soud poté v únoru 2020 žalobu za podivných procesních okolností zamítl v plném rozsahu. Uprostřed řízení se totiž náhle změnil předseda senátu, který okamžitě odmítl všechny mé důkazy a vyhlásil rozsudek, kterým legitimizoval veškeré jednání zaměstnavatele a mně uložil povinnost zaplatit protistraně náhradu nákladů soudního řízení ve výši téměř čtvrt miliónu Kč. Tento rozsudek byl naprosto nepřijatelný, a tak jsem podala dovolání k Nejvyššímu soudu a vyzvala paní ředitelku k vyčkání s úhradou nákladů do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ta mé žádosti ale opakovaně zamítla a pod hrozbou exekuce (a to dokonce v době nouzového stavu) po mně vymohla plnou úhradu nákladů. Poté, co Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku krajského soudu pro závažnou újmu, která mi byla způsobena, jsem vyzvala paní ředitelku k navrácení uhrazené částky. Ta to však do dnešního dne odmítá s odůvodněním, že jsem vše zaplatila dobrovolně a zmanipulovala Nejvyšší soud. Nyní je spor veden u Ústavního soudu, který již rozhodl o změně místní a věcné příslušnosti soudu z důvodu možné místní podjatosti. Druhou žalobu jsem byla nucena podat v roce 2018 poté, co zaměstnavatel pokračoval v diskriminačním jednání. Krajský soud v roce 2021 v této věci pravomocně rozhodl – zaměstnavatel se dopustil v osobě paní ředitelky diskriminačního jednání, uložil paní ředitelce povinnost se mi veřejně omluvit s tím, že takové jednání se nesmí opakovat. Třetí žalobu jsem podala poté, co jsem obdržela v červnu 2021 výpověď z důvodu údajného dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu práce. spor je nyní veden u okresního soudu. Přestože jsem žalobu podala již loni a jde o jednoduchý návrh na určení neplatnosti rozvázání poměru (důvod výpovědi byl zrušen krajským úřadem), soud doposud nerozhodl. Ve věci proběhla pouze dvě jednání s tím, že soud přistoupil na argumentaci protistrany, že stačí jakýkoli papír (třeba i zrušený) či pouhá domněnka zaměstnavatele o ztrátě zdravotní způsobilosti k tomu, aby mohl být rozvázán pracovní poměr. Soud je nyní fakticky bezdůvodně odročen na neurčito. Vedle soudů jsem pomoc hledala i u dalších institucí, které mi daly za pravdu. Obracela jsem se na oblastní inspektorát práce, který vykonal opakovanou kontrolu u zaměstnavatele. Inspektorát následně konstatoval bossing a šikanu ze strany zaměstnavatele z důvodu mého zdravotního postižení, stejně tak porušení při rozvázání pracovního poměru, porušení v oblasti rovného zacházení a nedodržení ujednání vyplývajících z kolektivní smlouvy. Dále Veřejný ochránce práv oficiálně konstatoval, že mě zaměstnavatel opakovaně znevýhodnil ve srovnání s mými kolegy a vytvořil prostředí na pracovišti, které jsem oprávněně mohla vnímat především jako nepřátelské. Podle názoru ombudsmana jsem se stala obětí diskriminace v podobě obtěžování z důvodu zdravotního postižení a zaměstnavatel se vůči mně dopustil i nepřímé diskriminace ve formě nepřijetí přiměřených opatření souvisejících s vytvořením adekvátních pracovních podmínek. Podporuje mě i vrcholové vedení Českomoravského odborového svazu pracovníků školství, které opakovaně vyjádřilo svůj nesouhlas s postupy zaměstnavatele. Odborový svaz konstatoval, že postup zaměstnavatele nenaplňuje cíle sledované platnou úpravou pracovněprávních vztahů, označil postup zaměstnavatele jako sociálně necitlivý a neodůvodněný vzhledem k mým dlouhodobě prokázaným faktickým schopnostem vykonávat svoji práci a plnit povinnosti z pracovního poměru. Ačkoli všechna tato stanoviska byla zaměstnavateli dobře známa, na jeho postupu vůči mně to nic nezměnilo, spíše jeho šikanózní jednání vůči mně gradovalo. Dle slov paní ředitelky tato stanoviska nemají pro ni závazný charakter. Celá tato nešťastná kauza se bohužel dostala i do trestněprávní roviny. Poté, co moje spory přesáhly krajskou úroveň a začala jsem se obracet na vrcholné soudní instituce a ústřední orgány státní správy, začaly mně i mému okolí chodit výhružné anonymní dopisy apelující na okamžité stažení mých podání a docházelo i k dalšímu narušování mého soukromí. Bránila jsem se podáním trestního oznámení stejně jako jsem podala trestní oznámení pro vydírání. Já jsem naopak byla nucena čelit vykonstruovaným obviněním, že svými podáními ubližuji škole. Aktuálně probíhají úkony trestního řízení ve věci podezření z ublížení na zdraví na mé osobě v důsledku dlouhodobé šikany ze strany zaměstnavatele. A jak se k celé této kauze bossingu handicapované učitelky staví zřizovatel? Kraj je nepochybně o celém sporu se všemi jeho dopady informován. Kraj prostřednictvím rozpočtu školy financuje náklady zaměstnavatele na vedení soudních sporů a de facto tak jednání zaměstnavatele podporuje. Přestože jsem se na kraj opakovaně obracela s žádostí o pomoc, a i se žádostí o možné zprostředkování smírného řešení, nikdy jsem se pomoci nedočkala. Vypadá to, že kraj prostě jednání zaměstnavatele podporuje a kryje. To dokládá i skutečnost, že když se zaměstnanci v letošním roce (tj. už po mém odchodu ze školy) obrátili na zřizovatele se stížností na jednání ředitelky školy, kraj tuto stížnost nijak sám neřešil a stížnost pouze předal samotné paní ředitelce. Asi není třeba popisovat, co se od té doby na této škole děje. Stejně tak se ani paní ředitelka netají svými vazbami na zřizovatele. Ačkoliv byl vypsán nový konkurz na pozici ředitele školy a přihlásili se i další kandidáti, paní ředitelka svůj post nepřekvapivě obhájila. Náměstek hejtmana pro školství, který byl předsedou konkurzní komise dokonce ještě před rozhodnutím Rady kraje paní ředitelku veřejně podporoval, a to dokonce i na půdě školy. Okolnosti jmenování paní ředitelky do funkce provází řada podivných okolností. Asi nejzávažnější je fakt, že ačkoliv byla proti náměstkovi hejtmana pro školství (předsedovi konkurzní komise) podána jedním z kandidátů na post ředitele školy námitka podjatosti, kraj paní ředitelku jmenoval do funkce, aniž by se s touto námitkou, jakkoliv vypořádal. Hejtman kraje je o celé věci informován, ale nijak nereaguje. Byly tak učiněny další právní kroky, a to přímo proti samotnému kraji. Nad celou touto kauzou vyvstává řada otázek. Proč zřizovatel i za cenu porušování zákona kryje protiprávní jednání paní ředitelky? Proč kraj tak intenzivně podporuje osobu paní ředitelky, ačkoliv na post ředitele školy se hlásili i jiní kandidáti? Proč kraj neřeší stížnosti i jiných zaměstnanců školy? Proč kraj odmítá uzavřít smírné řešení sporu, ačkoliv už více než rok v té škole nejsem? Proč místní soudy rozhodují tak, že Ústavní soud jim odebral v mých sporech se zaměstnavatelem věcnou a místní příslušnost? Na toto nedokážu odpovědět, ale o dalším vývoji budu průběžně informovat…

Rozhodla jsem se přispět, s podporou paní Julie, svým příběhem do webových stránek Nadačního fondu Filantia. Nejsem dobrým vzorem boje proti šikaně, přesto věřím, že i touto formou podpořím a posílím ty, kteří prožívají podobné. Současná přetechnizovaná doba si nese své a prostředky se dají zneužít. Před několika lety jsem nastoupila do poměrně velké společnosti, kde jsem pracovala  na pozici asistentky. Brzy jsem se zaučila. Pestrá práce bavila a maximálně naplňovala. S mnohými kolegy jsme si postupem času vytvořili nadstandardně dobré vztahy. Práce se pro mne stala druhou rodinou. Asi po třech letech bytí tam jsem náhle zaregistrovala zvláštní nenáhody a „věštecké schopnosti“ ze strany přímého nadřízeného. „Kobra je zbabělá a má strach především o udržení své pozice“ – cituji větičku z webu Filantia. Domnívám se, že právě tento důvod, byl prvotním spouštěčem k „činnosti“ mého nadřízeného, která se mu však postupně vymkla z rukou. Přestal, díky rozšířenému přehledu o dění, rozpoznávat, co je realita a co vypozorované, či vyčtené. Zároveň se i bavil a až ukájel. Mezi kolegy se tak nějak šuškalo, že se vedoucí chová nestandardně, ale měli z toho legraci. Nikdo nic neřešil. Myslím, že se jeho aktivity neprovozovaly pouze v mém „prostoru“, ale já byla doslova na dosah. Nemělo to nic společného se sexuálním harašením, i když určitou žárlivost jsem vnímala. Cítila jsem se ne jako podřízená, ale jako majetek. Jeho počínání a manipulace byly mimo hranice morálky a troufám si tvrdit, že i legislativy. Neměla jsem však odvahu o dění nahlásit firemní etické lince. Neexistoval totiž „hmatatelný“ důkaz. Bylo by jím pouze mé slovo. Konáno bylo po dobu více než tří následujících let. Prostory se staly divadelními prkny a já jeho loutkou. Ztratila jsem svou přirozenost. Musela jsem si hlídat každý svůj pohyb i psané slovo a neustále odpovídat na kontrolní dotazy, na které tazateli byla předem známa odpověď. Bylo to velmi náročné a dlouhé představení. Postupně mi odešlo zdraví. Marně jsem čekala na nějaký zázrak v podobě personální změny. Zkoušela jsem během této dlouhé doby o svém „nekomfortu“ opatrně naznačovat kolegům, ale někdo nepobral, jiný nevěřil, další strčil hlavu do písku a jiný sdělil, že buď „to s ním dám nebo ne“. Chápu je, těžko se věří věcem, které se osobně neprožijí. Tohle ale, bohužel, platí skoro ve všech životních situacích. Navíc hrozí, že lidé udělají podivína z Vás a ještě Vás odsoudí. Obtížně se také vyvíjí aktivita, když se problém netýkal jich samotných. Jeden jediný kolega mi doporučil přečíst knihu 1984 od George Orwella. Vystihl tím naprosto vše... především pochopení. Alespoň za to jsem mu vděčná. Přes tři roky jsem se léčila s nespavostí. Byla jsem velmi vyčerpaná, léky ani další léčba, kterou jsem si hradila, však nezabíraly. Mám za sebou operaci střev a další neduhy. Tělo vzdorovalo tolik, že jsem musela odstranit příčinu. V prosinci loňského roku jsem firmu opustila. Vedení společnosti, vzdálené 200 km od našeho pracoviště, nechápalo, proč náhle odcházím. Volali a ptali se, jestli mohou nějak pomoci. Ani v tuto dobu jsem si netroufla říci důvod. Těžko a pomalu se se ztrátou dobrého zaměstnání srovnává. Nespavost se nepodařilo zcela vyléčit a kvůli nemocným zádům v bederní oblasti a marných léčbách budu absolvovat lázně. Bohužel nejsem šťastná v současné práci (obsahem práce), i když mám kolegyně přívětivé a hlavně se zdravým rozumem. Beru práci tedy s pokorou jako cestu k uzdravení se a zdroji příjmů, hledám dál a nepřestávám věřit, že se vše v dobré obrátí.    

Kapitola 2.  (začátek příběhu můžete přečíst zde) Podařilo se mi dožít se konce ve firmě ve zdraví a odejít na dohodu, do toho jsem stihla zaučit 23letého pana Ing., který byl důvod toho teroru, jelikož se na pozici klepal nějakou dobu a byla mu již dlouho přislíbena mladou paní vedoucí; v cestě jsem byla pouze já, žena po 40 letech a čekala jsem do doby, abych si našla novou práci, což se mi podařilo. Odešla jsem způsobem, že jsem si sbalila svůj raneček a tímto vše skončilo, i tak to v životě chodí.....neštěkl po mne ani pes. Odjela jsem na krátkou dovolenou do hor, kde jsem si díky turistice vyčistila hlavu a těšila jsem se na nové. Nastoupila jsem do české rodinné firmy, abych vykonávala pozici v oblasti HR. První den jsem si prošla vstupním školením, seznámila jsem se s pár lidmi, ale měla jsem zvláštní pocit, neměla jsem vůbec radost z toho, kde jsem. Druhý den jsem objednávala nábytek do kanceláře a jiné doplňky, naučila jsem se obsluhovat kávovar, zažila jsem náladovost mladého ředitele, který měl kancelář vedle mojí kanceláře, tak se opravdu nic nedalo přeslechnout, ostatní kolegy z patra jsem stále neznala, každý si řešil oběd po svém a připadala jsem si jako neviditelná. Další dny jsem šla do výroby, abych monitorovala vztahy a kooperaci na pracovišti; pro mne spíše, abych jim pomohla splnit normu. Další týden jsem stále čekala na předání agendy, plánu zaškolení, ale nedočkala jsem se; dostala jsem návrh na to, abych si vzala další dva týdny neplacené volno, jelikož celá firma jej má také a nikdo tu nebude. Na pohovoru toto nepadlo, řekla jsem si, rozhodli to za mne a beze mne, mám vykopat válečnou sekyru a trvat na zadání práce z domova? Přiznám se, že jsem to zvažovala přes noc a špatně jsem spala, ale nakonec jsem si řekla, že to budu akceptovat a přistoupím na tuto domnělou dohodu. První dva týdny utekly, pak byla dovolená pro všechny, pak návrat po dovolené a ono se nic nezměnilo. Sedím v kanceláři, dýchám výpary z lakování, které se nacházelo pode mnou a zpracovávám tabulku na výběrové řízení pro firmu, která se zabývá průmyslovým čištěním fasád. Jakou to má souvislost s HR? Odpověď je jasná, že žádnou. Do toho mi přichází lidé z ulice, že hledají práci, do toho mi volá firma, že jedou na zaměření, do toho nemám kompletní informace týkající se především platových podmínek pro jednotlivé poptávané pozice, do toho nemám stále služební mobilní telefon a inzerci pracovních míst mám dělat skrz osobní profil Facebooku. Výsledkem bylo, že jsem se jednoho pracovního dne probudila, přišla jsem do práce, promluvila si s panem ředitelem, rozloučila jsem se s tím, že x pozic v této společnosti odmítám dělat a dělat je nebudu a nebudu zůstávat v tomto bordelu a dýchat výpary z lakovacích boxů a přežívat v klimatizaci. Nebudu ani zmiňovat, že moje platové ohodnocení, spíše podhodnocení, bylo mizerné, žádné benefity, ale chtěla jsem tomu dát šanci; nicméně jsem brzičko prozřela, že bych tam dělala zase "holku pro všechno", hlídala kasičku u kávovaru a zařizovala opravu čísla popisného v ulici této rodinné firmy, která tam 26 let sídlí, ale tento údaj mají pořád nesprávný. Růžové brýle jsem naštěstí sundala velice rychle a vlastní sebe hodnotu a důstojnost si nenechám již ničit....život jde dá, tak uvidím, kde zakotvím příště. Přála bych si přístav vlídnosti, úcty a respektu. Všem přeji pevné nervy a odvahu žít plnohodnotný život bez omezení. S pozdravem, Martina

Není to poprvé, co jsem zažila šikanu na pracovišti. Kdo to někdy zažil, pochopí, v jak ponižující situaci se člověk ocitá, pokud je obětí a terčem útoků. Někdy je šikana tak dobře maskována a zakryta mlhovou clonou, že stěží poznáte, že už jste vmanipulováni do hry, kterou nechcete hrát. Pokud ale máte zkušenost a už jste obezřetný, poznáte, že jste součástí hry, a kdo má jakou roli. Našla jsem si brigádu jako pokladní. Práce mě celkem bavila a naučila jsem se docela rychle obsluhovat zákazníky, avšak zaučovací systém nebyl dostačující, a přestože jsem upozornila zástupce manažera, že se ještě necítím úplně jistá ve své práci, hodili mě do vody.  Zaučovaly mě porůznu kolegyně, ale vždy v akci, ve stylu - teď nevím, poradíte? Mnoho situací jsem řešila, až když nastaly, a nebyla jsem na ně dopředu připravená. Mnohdy jsem se musela o radu doprošovat a vůle vyhovět mi nebyla od kolegyň veliká.  Uvědomovala jsem si, že jsem ve zkušební době a že si zkrátka musím poradit a ukázat, že to zvládnu i sama. Bohužel, později jsem zjistila, že to bylo cílem kolegyň nechat mě v tom takzvaně vykoupat. Situace, kdy jsem v jejich očích byla nemožná, jim způsobovaly pobavení. Zástupce manažera na mě několikrát naléhal, abych pracovala déle a přes čas, ale já se ohradila, že pracovat deset hodin za pokladnou je náročné a nechci, abych kvůli únavě udělala chybu při práci s penězi. A že pokud si na tom bude trvat, tak odejdu. Potravinové řetězce navštěvují mystery shoppers.  Jsou to zákazníci v utajení, kteří kontrolují kvalitu práce pokladních – jejich chování vůči zákazníkům, jak reagují, zda jsou zdvořilí, rychlí, efektivní a bezchybní. V čase mého působení na pracovišti nedostala prodejna dobré hodnocení v rámci zmíněného mystery programu.  Byla jsem stále nováček, měla jsem za sebou osm služeb a vedoucí se mě rozhodla vyzkoušet. Já byla ráda, že mi sedí pokladna s penězi, že zvládám poměrně namáhavou práci na soustředění, a stále jsem se cítila, že jsem v zaučovacím procesu.  Vedoucí poslala jednu kolegyni, aby u mé pokladny provedla nákup.  Nikdo mě předem neupozornil, nevěděla jsem, že mám být ostražitá vůči kolegyním, když si nakupují pro svou potřebu, neměla jsem důvod očekávat záludnost. Neprošla jsem školením, jaké jsou triky nakupujících, když chtějí ukrást zboží, a tak se pochopitelně kolegyni podařilo pronést zboží skrze moji pokladnu.  A stala jsem se viníkem. Vedoucí s kolegyněmi mě odvedly do zázemí prodejny a začaly na mě křičet, že jsem nezodpovědná, že každý den dochází k finančním ztrátám v určité objemu. Nedokázala jsem mluvit, byla jsem v šoku, bylo mi to líto, přišlo mi to nespravedlivé. Bylo to účelové a já jsem od začátku neměla šanci v této zkoušce obstát. Kdyby vyústěním byla normální slušná debata, kde mě upozorní, že takové jsou triky zlodějů a na to a na to si mám dát pozor, vnímala bych to jako velmi užitečné školení. Takhle se na mě kolektiv vrhl jako supy a já se cítila totálně bezmocná. A tolik mi záleželo, abych pracoval dobře. Byla jsem tak opatrná a dožadovala se pomoci a informací, které mi však nikdo nedal. Po této zkušenosti jsem prozřela. Viděla jsem věci, které mi před tím unikaly. Tolik jsem se soustředila na práci. Vnímala jsem atmosféru soutěživosti mezi kolegyněmi, strach, který na pracovišti panoval, pomlouvání a nepřejícnost. Jedny prodavačky plakaly, protože nestíhaly práci a byly unavené a přetěžované.  U některých kolegyň jsem měla skutečné obavy, že se zhroutí. A osoba, kterou dnes označuji za bossera, žena, vedoucí, doslova kvetla. Jakoby jí to neharmonické prostředí, plné napětí, stresu a strachu přidávalo živé vody. Rozhodla jsem se pracoviště opustit. Jsem člověk, který má rád výzvy, ale tohle byl předem prohraný boj.    

Na fakultu jsem poprvé nastoupila v září před mnoha lety jako zástup za mateřskou dovolenou. Kolegyně plánovala i druhé dítě, proto mi smlouvu prodloužili. Nezadařilo se, tak se chtěla vrátit na své místo.  Kolegyně mi začaly hlídat docházku. Obvinily mě, že v pracovní době chodím pracovat ještě jinam, přitom jsem tam chodila jenom o víkendech. Prý nesmím pracovat nikde jinde atd. Vyvrcholilo to tím, že jsem sama zašla na kliniku psychiatrie, kde jsem byla zaléčená. Našla jsem si jinou práci a chtěla jsem odejít dohodou. Vedoucí katedry mě předběhl a dal mi výpověď z nadbytečnosti. Dostala jsem tříměsíční odstupné za cenu toho, že mě dva měsíce intenzívně šikanoval celý kolektiv. Rok jsem pracovala jinde, vdala jsem se a dlouho byla na mateřské dovolené. Do toho mi zavolala paní sekretářka, že je vypsané výběrové řízení na místo asistentky, abych se přihlásila. Myslela jsem si, že se situace na katedře změnila a za těch 10 let kolegové uznali, že já nejsem ta špatná. Mezitím vyštvali čtyři další kolegy, ale o tom jsem v té době nevěděla. Novou vedoucí ústavu byla kolegyně, s kterou jsem před lety pracovala. Výběrové řízení jsem vyhrály dvě. Obě jsme byly ve stejné situaci, rozvádějící se s malými dětmi. Seděly jsme v jedné pracovně. Zuzana na mě od začátku nasazovala. Myslela si, že jsem ve výhodě, protože se s nimi znám. Jednou při obědě se mě paní vedoucí zeptala, zda má Zuzana nějaké problémy, protože si jí studenti na přednášce stěžovali, že neustále ruší hodiny. Zuzaně jsem vyčetla, že hodiny rušit nesmí. A to byl můj konec. Prý ji psychicky ubíjím. Očerňovala mě před paní vedoucí a ostatními kolegy. Z věty „Klaudie to říkala“ se stalo zaklínadlo a za všechno mohla „Klaudie“. Zuzana dosáhla svého, stala se pravou rukou paní vedoucí. Její nadvláda však netrvala dlouho. Nastoupil mladý kolega, který se s paní vedoucí znal a Zuzanu sesadil z trůnu.  Zoufale jsem hledala jiné místo. Zuzana chtěla zpátky svoji pozici a stala se mojí „nejlepší kamarádkou“. Využívala mě v boji proti mladému kolegovi. Následně byla dlouho v pracovní neschopnosti. Její hodiny jsem musela odučit já až do 11. 3. 2020, kdy byly školy zavřeny. Po letních prázdninách přišla nečekaná zpráva, že naše vedoucí katedry odchází. Všichni jsme se báli, koho dostaneme za šéfa. Mladý kolega dal okamžitě výpověď, později se však vrátil zpátky. V té době jsem měla poloviční úvazek a za 15 tisíc měsíčně jsem učila 4 skupiny. Obvyklé jsou dvě skupiny na celý úvazek. Doufala jsem, že nový vedoucí uzná mé kvality a situace se uklidní. K první potyčce došlo, když jsem dostala na letní semestr 6 skupin, přitom jiná kolegyně jenom 2 skupiny na stejný úvazek. Bylo to celé distančně z domova. Moje děti měly také distanční výuku, ale na OČR jsem kvůli zavření škol nešla. Všechno jsem poctivě odučila. Druhý konflikt způsobily testové otázky ke zkoušce. Ostatní asistenti je mají, a podle nich připravují studenty na zkoušku. Moje skupiny si začaly stěžovat, proč s nimi ty otázky také neprobírám. Domáhala jsem se jich u vedoucího katedry, že je to nespravedlivé vůči mně, a hlavně vůči mým studentům. Kolegové ty ostré otázky probírají na hodinách.  Aby moje skupiny nebyly v nevýhodě, tak jsem pro ně vymýšlela vlastní testové otázky. Několik set otázek. Spoustu práce navíc. V prosinci jsem po zapsání posledního zápočtu padla vyčerpáním. Celý zimní semestr jsem měla těžké migrény, z léků gastritidu. Přitom jsem čekala na výpověď, když už jsem svou práci odvedla. V lednu 2022 jsem se vedoucího katedry na rovinu zeptala, zda se mnou i nadále počítá.  Odpověděl mi e-mailem, že samozřejmě, že mi proplatí i další vzdělávání. Dostala jsem 2 skupiny. Mají ale zcela jiné sylaby a o hodinu delší semináře. Musela jsem si udělat veskrze novou přípravu, a jak jsem se dozvěděla později, kvůli jednomu semestru. Rána z čistého nebe přišla v půlce března 2022, když jsem na úřední desce zahlédla vypsané výběrové řízení pro asistenty. Na přímou otázku e-mailem mi šéf odpověděl chladně, že smlouvu mi prodlužovat nebude. Od té doby otevřeně dává najevo svou nenávist vůči mně. Zesměšňuje mě i s kolegy před studenty, že jsem jenom magistra a že už stejně končím. Vyčítá mi, že jsou se mnou jenom problémy. Když se ho zeptám, jaký konkrétní problém má na mysli, tak mi neodpoví. Kromě toho, že je všude pomlouvám. Koho jsem pomlouvala? Kdy? Komu? Konkrétně co? Tak mi neodpovídá. Jenom na mě útočí, že si už v oboru neškrtnu, že už mě všichni znají.             Na katedře nyní vládne kolegyně Zuzana a pomáhá jí ten mladý kolega, který jí předtím sesadil. Můj konec je její pomstou za to, že jsem jí nekryla záda a otevřeně vystupuji proti její nadvládě. Vím, že mě Zuzana pomlouvá, ale nedokážu si ani představit, co říká. Nikdo mi to do očí neřekne. Kolegové z fakulty se mi vyhýbají obloukem, klopí zrak.             To je můj příběh. V práci jsem vystavována přímým útokům na mou lidskou důstojnost, dobrou pověst, falešným obviněním a naprosto nekorektnímu jednání. To vše bez uvedení jakýchkoli pracovních pochybení… Mobbing je druh rafinované šikany na pracovišti. Samotný pojem mobbing má základ v angličtině (mob = hromadně napadnout, dotírat) a používá se také v etologii (zavedl ho Konrad Lorenz, kde popisuje chování zvířat, kdy si zvířecí společenství (např. stádo) brání své území před vetřelcem tím, že na něj jako celek útočí. V samotných anglicky mluvících zemích se pro označení šikany na pracovišti užívá pojmu emotional abuse (emoční týrání, emoční špatné zacházení). V češtině se lze setkat i s označením teror na pracovišti nebo psychoteror. Stresující pracovní prostředí může způsobovat poruchy spánku, bolesti hlavy, břicha, dušnost, potíže se soustředěním. Chronický stres může mít za následek úzkost, nespavost, vysoký krevní tlak a oslabený imunitní systém. Může způsobovat také srdeční choroby.              

Kapitola 1 Před třemi lety jsem nastoupila do nového zaměstnání v akademickém prostředí v oblasti administrativy. Byla jsem unešená ze vstupního pohovoru, na němž na mě personální pracovnice působila přátelským či přímo kamarádským dojmem. Cítila jsem, že jsem ve správnou dobu na správném místě… Pak už to šlo rychle. Potenciální vedoucí, docent XY, si mě vybral. Sice u pohovoru mluvil jen o sobě a o svých zkušenostech a pořád se díval do stolu, ale nakonec si mě vybral. Tomuto jeho projevu jsem nepřikládala žádný význam, nechtěla jsem si předem vytvářet nějaké domněnky. První den, kdy jsem nastoupila, jsem se rozhodla, že si to v kanceláři zvelebím. Kromě staršího nábytku zde byly pouze tři květiny, které volaly po přesazení. Tak jsem se toho ujala. O květiny jsem se postarala, dala je do nových kabátků a ony se mi odvděčily tím, že kvetly a toto místo zkrášlovaly. Moje pozice, asistentka vedení, ve skutečnosti znamenala služku pro všechno a pro všechny a nejlépe non stop. Ze začátku mi to nevadilo. Byla jsem vděčná, že mám tuto práci, a proto jsem posunula zdravé hranice vlastního já někam do neznáma a dřela jsem jak mezek. Obětovala také svůj soukromý čas a svou energii. Nechala jsem si vše líbit a to především od mého vedoucího, který si mě pěkně vychutnával - zápisy z porad byly vždycky ohodnoceny jako nekompletní, podklady pro porady v tom samém stylu. Jednoduše vše, co jsem pro něj udělala a přichystala, nebylo podle něj na sto procent v pořádku. Když jsem se ptala, jak to tedy chce, nebyl schopen mi dát konstruktivní odpověď. Trápila jsem se tím, nemohla jsem spát, plakala jsem a obviňovala jsem se, že jsem opravdu tak neschopná, že nedokážu nic udělat pořádně a že jsem tedy k ničemu. Byla jsem z toho i nemocná. Chytla mě záda. V nemoci jsem si uvědomila, že takto to dál nejde. Začala jsem poslouchat na YouTube motivační videa, která mě navedla jiným směrem – do mého nitra. Dokonce jsem se rozhodla, že dám výpověď. Výpověď jsem si napsala a byla jsem přesvědčená, že ji v ten den D opravdu podám. Stačilo ji vytisknout. Do toho jsem měla rozdělanou práci, kterou jsem ale ještě chtěla dokončit. Přišel další zápis pro mého vedoucího XY, který jsem však zformulovala jiným způsobem. Pasáže opakující se z minulého zápisu jsem zkopírovala a vložila jsem je do nového zápisu a odeslala ke schválení. Za chvíli jsem obdržela opravenou verzi zápisu a nevěřila jsem vlastním očím. Pan XY vše přepsal a opětovně zformuloval. Měl tam chyby lexikologické i gramatické. Vůbec jsem nechápala, proč jsem toto předtím neviděla. Opravuje si vlastní již opravené a zformulované pasáže. Proč jsem byla závislá na hodnocení a na pochvale či kritice svého vedoucího či jiných kolegů? Proč jsem si vůbec nevěřila? Výpověď jsem nedala. Začala jsem pracovat sama na sobě a se sebou. Pan vedoucí XY byl mým zrcadlem a vše za co mě kritizoval bylo pro mě vlastně dobré. Bylo to jenom o mně. Píše se mi to teď snáze, jelikož to popisuji s odstupem zhruba dvou a půl roku, za které jsem na sobě zvládla hodně zapracovat. Pomohla mi terapeutická sezení a čištění metodou RUŠ, dále konstelace a kineziologie, přednášky paní Ivanky Adamcové, pana Honzy Vojáčka a pana Jaroslava Duška. Pan vedoucí XY mi již neprovádí žádné schválnosti - nedobírá si mě, neponižuje mě, nedělá ze mě blbce a já zde tedy stále pracuji. Tady by mohl příběh skončit. Ale bohužel nekončí. Netušila jsem, že dostanu v tomto pracovním prostředí novou cennou lekci od nové vedoucí, která nastoupila s úsměvem na rtech a všem nám řekla: „Mám ráda rychlý tah na branku.“ A jak řekla, tak také udělala – začala nás pěkně prohánět. Posílá úkoly ke zpracování v rozsahu 24 hodin a zadává hraniční termíny ke splnění, nejlépe ihned. Honí jeden termín za druhým, poletuje tady a má nápady na X projektů, které před sebou však jen valí. Chce po nás jen výsledky, aby se předvedla, jaká je to hvězda. Tato vedoucí byla na svou pozici politicky dosazena. Prošla výběrovým řízením tak, že sice pohořela v psychologickém testu, ale naopak měla nejlepší prezentace a tabulky. Na pozici finanční ředitelky neměla zkušenosti, ale to nikoho nezajímalo. Když přišla na sekretariát, zadala mi práci, že jí budu reportovat a že budeme mít přátelský vztah. A když mě bude něco trápit, ať to hned řeším s ní. Řekla jsem si, že to je nějaké divné a že to smrdí. A taky že jo! Posílala mě, ať jí kupuji silonky, ať ji objednávám k lékaři, ať jí vyzvedávám děti, … Pak mi začala zadávat úkoly - vytváření speciálních grafů - bez plných informací a bez mého předchozího zaškolení. Návod je prý na YouTube. Neposkytla mi ani softwarový licenční doplněk, bez kterého se grafy vytvářet nedaly apod. Přistihla jsem se, že myslím pořád na práci. Že špatně spím. A tak jsem řekla dost! Dala jsem si s ní schůzku a oznámila ji, že za trvání stávajících podmínek odejdu. A že pokud mě bude úkolovat tak, jak to dělá doposud, tak si promluvíme někde jinde, třeba před odboráři, kterým vše dokáži přiloženou emailovou komunikací. Mluvila jsem s ní úplně v klidu, byl to můj monolog, věděla jsem, že nemám co ztratit. Ona jen řekla: „OK“. Nic víc. Jak to tedy dopadlo? Našla si jiného fackovacího panáka, jinou loutku a mě nechala na pokoji? Ano, tak to bohužel dopadlo. Nové loutky přicházejí a odcházejí, jelikož toto chování je neúnosné. Necítím se jako vítěz, ale cítím se nově, svobodně. Poprvé jsem se postavila sama ze sebe a vzhledem k tomu, že moje pracovní smlouva je na dobu určitou, tak jsem zde v klidu, o nic mi nejde a do práce se těším. Užívám si polední pauzy, raduji se z maličkostí a už neřeším jiné pracovní vztahy a toxické klima. Z této hry jsem vystoupila. Dobře se mi spí a nebolí mne záda. Těším se na novou práci a jsem vděčná, těmto učitelům za to, co mě naučili. Celou tu dobu to bylo jenom o mně, o uvědomění si sama sebe a své hodnoty. To, co jsem si zde prožila, teď beru jako cennou lekci a nic mi na tom nevadí. Když jsem se se vším svěřila partnerovi, tak mi na to řekl: „Můžeš si za to sama.“ Nechápala jsem jeho reakci, přála jsem si politovat, hledala jsem pochopení, ale vlastně měl pravdu.  Budu ráda, když tato moje zkušenost, někomu jinému pomůže. Nestyďte se za to, co se vám děje, nestyďte se za sebe a za to si říci o pomoc. Nikdo není důležitější, než vy sami a nikdo jiný to za vás nevyřeší.      

Kdo je paní Jana?  Pedagogická pracovnice Učitelka MŠ Věk 50 + Má ráda svou práci Rodiče dětí jsou s její prací velmi spokojení Jana má mnoho inovativních nápadů pro zlepšení a rozvoj výuky, které realizovala až do doby začátku šikany, 2017, která trvá už mnoho let / součástí šikany je i bojkot ze strany nadřízených a kolegů paní Janě vykonávat její práci = překážky, odmítání, pomlouvání, dehonestace, přímé lži, falešná obvinění…. 5 let šikany a ještě to neskončilo 2014 – Paní Jana nastupuje do zaměstnání, je zkušený pedagogický pracovník, má elán, nové nápady, má ráda svou práci a práci s dětmi, rodiče jsou s ní velmi spokojení, děti jí mají rády  Březen 2017 - První falešné obvinění paní Jany ze strany kolegů = obvinění bylo vyvráceno a doloženo jako falešné = začátek NEPŘETRŽITÉ šikany "Po dobu 2 let jsem nikdy neměla problémem na pracovišti a chodila jsem do práce ráda. Situace se změnila v březnu 2017, když mne vedoucí učitelka s paní uklízečkou obvinily z věcí, které jsem neudělala (problém s romským chlapcem ), tak jsem oslovila matku dítěte, která mi řekla, jak to celé bylo, že se mnou nemá žádný problém, ale právě s vedoucí učitelkou, paní uklízečkou a další pedagogickou pracovnicí ! Maminka chlapce  napsala zprávu, ve kterém popisuje nespokojenost a chování právě těchto učitelek a paní uklízečky ke svému synovi. Poslala ji na Odbor školství a památkové péče." Paní Jana byla odkázána na zřizovatele a tím je MÚ – ten nic neřešil. Červen 2017 - Druhé falešné obvinění – údajné odcizení 1 000 CZK – opět paní Jana vyvrátila Vytrvalé vytýkací dopisy paní Janě po dobu 5 let - důvod k trvalému odebrání finančního osobního příspěvku = 600 CZK měsíčně a vyhrožování ukončením pracovního poměru Paní Jana se brání, falešná obvinění úspěšně vyvrací a nesouhlasí s nespravedlivým odejmutím finančního osobního příplatku za vykonstruované lživé výtky – paní Jana bojuje za spravedlnost 5 let Říjen 2017 - Dovolání paní Jany se k MŠMT poprvé  Vážená paní Jano, děkuji za zprávu, způsob řešení je Vaším rozhodnutím, včetně možné medializace případu. Přeji hezký den. Srdečně zdravím Mgr. Vladimír Sklenář ministerský radaoddělení institucionální výchovy a prevence Únor 2019 - Dovolání paní Jany se k MŠMT podruhé  Vážená paní Jano, úvodem je třeba sdělit, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy není kompetentní hodnotit kvalitu vzdělávání a prošetřovat uvedené skutečnosti. Tyto kompetence v rámci inspekční činnosti a hodnocení vzdělávací soustavy z hlediska dodržování právních předpisů patří České školní inspekci (dále ČŠI). Jelikož v dopise sdělujete, že jste již kontaktovala ČŠI, doporučujeme Vám obrátit se s výsledkem šetření přímo na Ústředí ČŠI, které se bude podnětem zabývat. Pokud pro Vás výše uvedené nebude dostačující a porušení jsou natolik závažná, jak v dopise sdělujete, obraťte se se svými důkazy týkající se mobbingu, stalkingu a jiných závažných obvinění, která zmiňujete, na Policii ČR a podejte trestní oznámení, případně dejte podnět k soudnímu řízení. S pozdravem Ing. Eva Čonková Vyčleňování z kolektivu: Když byly dříve 2 stoly v jídelně ( ještě před rekonstrukcí MŠ ), měla jsem při obědě dokonce stůl zvlášť, abych nemohla sedět s ostatními učitelkami. Když náhodou kolegyně X při obědě seděla u stolu, tak po mě chtěla, abych se zvedla a sedla si jinam.    Při pobytu venku si nemohu sednout na lavičku také s ostatními učitelkami - zakazuje mi to kolegyně X. Nevím nic o tom, kdo má např. narozeniny, na koho se prostě vybírají peníze, apod., ráda bych také přispěla a šla popřát, ale jsem vyčleněna, nepočítá se se mnou. Učitelky z MŠ se ke mně díky situaci která panuje v naší MŠ a zkresleným informacím ze strany učitelek z MŠ postupně obracejí zády – což dříve nebylo. Jsou ovlivněné a mají strach. Kolegyně Y říká dětem ze své třídy, aby mě nezdravily a že je nemám ráda – děti se mě na to ptaly na školní zahradě a vím to také od rodičů dětí – léto 2020 Více jak 3 roky si přede mnou ostatní učitelky zamykají své třídy = mám tudíž omezený pohyb po MŠ, není možné si např. půjčit stavebnice pro děti z jiné třídy, apod. Nikdo není ochoten mi pohlídat děti v době, když potřebuji na WC = zdrav. problémy, nedostatečný pitný režim Ředitelka mě vědomě nutí porušovat bezpečnost práce u dětí  Červen 2020 - Petice rodičů na obranu paní Jany Adresát petice MU na podnět rodičů a jejich petice nereagoval Vytrvalý mobbing, kterému paní Jana čelila a čelí: „ Nechceme jí tady, my se jí snad nezbavíme holky. Jak bude vychylovat, pošlu jí do prdele, kurva neser mě, ty krávo jedna.„ Už i paní X říká, že se k ní máme chovat natvrdo „„ Holky, nebude tu mít na nic žádnýho svědka, kdyby něco, tak budeme říkat ….my nic nevíme, nic jsme neviděly, neslyšely….nebudeme jí nic říkat „„ Musíme to vzít do svých rukou, ať ředitelka přitvrdí „„ Hele, ty musíš pořád ředitelce říkat, že jí tady nechceme. To je kráva, hajzl „„ Svině jedna. Řekla jsem ředitelce, aby na ní napsala stížnost na ČŠI, na zřizovatele a jestli to neudělá, tak že dáme hromadnou výpověď. Když nám jí tady nechá, tak se z ní tady posereme.“ "Paní X by na ní holky platila, ta by jí zlikvidovala hned, ta by jí dala, ta potřebuje pevnou ruku.“„To je její poslední šance, já jí ukážu, to mě ještě nezná, mám větší  ego než ona, už chci aby vypadla."„Říkám ředitelce, ty vole, 3 roky na ní píšeme stížnosti a pořád  se nic neděje„"Hele, ty na ní musíš pořádně přitvrdit, jako že jsi vedoucí učitelka, musíš mít větší pravomoce.„„Já nemám žádný pravomoce, já mám jen předávat informace a už mě  to vůbec nebaví.“„Nevím proč vůbec leze do práce, proč není doma. ...roznáší tu koronavirus.„ Mobbing je druh rafinované šikany na pracovišti. Samotný pojem mobbing má základ v angličtině (mob = hromadně napadnout, dotírat) a používá se také v etologii (zavedl ho Konrad Lorenz, kde popisuje chování zvířat, kdy si zvířecí společenství (např. stádo) brání své území před vetřelcem tím, že na něj jako celek útočí. V samotných anglicky mluvících zemích se pro označení šikany na pracovišti užívá pojmu emotional abuse (emoční týrání, emoční špatné zacházení). V češtině se lze setkat i s označením teror na pracovišti nebo psychoteror. Stresující pracovní prostředí může způsobovat poruchy spánku, bolesti hlavy, břicha, dušnost, potíže se soustředěním. Chronický stres může mít za následek úzkost, nespavost, vysoký krevní tlak a oslabený imunitní systém. Může způsobovat také srdeční choroby.