"Co může člověk udělat, když se setká se snižováním jeho hodnoty a ponižováním? Musí věřit sám sobě, vážit si sebe, svých postojů a sám sobě rozumět. A musí se také naučit nepřikládat cizímu mínění větší význam a větší váhu než svému vlastnímu mínění. Nedovolte jiným, aby určovali, kdo jste." Marcela P.

Přestože hraji na deset hudebních nástrojů a dosahovala jsem s dětmi hezkých a mimořádných výsledků, nebyl nijak projeven ze strany vedení školy větší zájem, abych vyučovala hudební výchovu v dalších třídách, když jsem sama projevila vůli, bylo mi řečeno, ať si sama nějakou třídu seženu.

Přestože jsem vydávala maximální úsilí, velmi pečlivě a poctivě pracovala s cíli a výstupy výuky podle RVP ZV a vykazovala jsem s dětmi úspěchy v soutěžích na celostátní úrovni, přičemž jejich průměr klasifikace byl vždy nejlepší v rámci paralelních tříd po celou dobu jejich působení na 1. i 2. stupni a nevykazoval žádný propad v jejich výsledcích v porovnání s ostatními třídami napříč ročníky, byla jsem cíleně odstavena od dětí, se kterými jsem zažívala úspěch, reprezentovala školu v tom nejlepším světle na veřejnosti. Zcela byla přerušena moje práce s hudbou, které jsem věnovala většinu mého volného času.

Další rok mi nebyla hudební výchova jako vyučovací předmět přidělena vůbec, ale dostala jsem na starosti výuku nově zavedeného předmětu nové informatiky ve všech třídách 4. ročníku, bez jakýchkoliv metodických materiálů, bez učebnic, bez možnosti docházet s některými třídami do učebny informatiky (prý jsem si nezabrala zavčas učebnu v rozvrhu a už nebylo místo, tak jsem si hodiny v odborné učebně měla různě domlouvat a vyměňovat a byly prováděny kontroly ze strany vedení školy, zda jsem s dětmi v informatické učebně nebo ne). S výukou nové informatiky jsem si i přes všechny překážky, (nezájem o spolupráci, náročnost na přípravu), velmi dobře poradila. Vlastní pílí jsem si rozšířila vzdělání v tomto oboru, dojížděla jsem pravidelně do Brna, získala jsem certifikát Elixíru do škol a DIGI centra Brno, vytvořila jsem mnoho výukových materiálů a vzorových hodin do tohoto nového předmětu, naučila jsem se zacházet s robotickými stavebnicemi a byla jsem oslovena ke spolupráci k lektorování webinářů nové informatiky ve Vzdělávacím institutu pro Moravu i v DIGI centru v Brně. Toto však bylo školou ignorováno, přehlíženo, neuznáváno, nedostalo se mi na výuku informatiky jediného slova zpětné vazby a ani hospitace vedení školy v hodině informatiky nestála za jediné slovo komentáře, nebyl vypracován ani zápis. Nebyla mi projevena důvěra a nebyly brány vůbec v potaz mé návrhy spolupracovat více s ostatními kolegy, ani návrhy na změnu principů výuky na škole. Chtěla jsem, aby výuka splňovala návaznost na další ročníky, avšak nebyl zájem si vyslechnout ani moje poznatky o novém pojetí tohoto předmětu, přestože moje vyučovací hodiny i semináře zažívaly úspěch, byly uznávány odborníky a inspirovaly pedagogy po celé ČR.

Ohromil mě naprostý nezájem ze strany školy v pokračování hudební výchovy s žáky na 2. stupni, přestože se dostavovaly výsledky, (mimořádná reprezentace školy) a škola vybudovala prostory učebny hudební výchovy pro tyto účely. Těžce jsem nesla, když evidentně byla na mých bývalých žácích praktikována zvýšená přísnost a nadměrné požadavky ze strany kolegů, bez jakékoliv konzultace se mnou a zájmu návaznosti na 1. stupeň, aby se účelově prokázala jejich nedostatečná připravenost na 2. stupeň (nadměrné množství testů v prvních týdnech měsíce září a velké množství nedostatečných známek). Děti byly přesvědčované jejich třídní učitelkou na 2. stupni a některými dalšími pedagogy o mé nedostatečné práci a 4 roky mne většina z těchto dětí přehlížela a nezdravila, také některé mladé paní učitelky 2. stupně, stojící v blízkosti zástupkyně školy, projevovaly podobný přístup k mé osobě. O této situaci jsem informovala vedení školy, ale k žádné změně chování žáků ani učitelů nedošlo. Odstraněna ze školy byla i žákyně, která prokazovala výdrž a snahu ve hře na cimbál se mnou pokračovat na 2. stupni, která ochotně pomáhala s vedením hudebního kroužku školy s dětmi 1. stupně, docházela na hodiny cimbálu a se kterou jsem úspěšně reprezentovala školu na kulturních i charitativních akcích ve svém volnu po pracovní době. Žákyně se stala „neoblíbenou“, byla klasifikována dostatečným závěrečným hodnocením, vedení školy si nepřálo zveřejňovat její úspěchy na webových stránkách školy, zažila jsem slova jedné paní učitelky, která se vyjádřila, že se na tuto žákyni „nemůže ani podívat“, nebyl vůbec žádný zájem ze strany školy podpořit její talent, pochopit individualitu a její rodinnou situaci a tato nadaná dívka ze školy raději dobrovolně odešla. Na další škole obdržela vyznamenání, lidské přijetí a momentálně sama v 15 letech úspěšně pořádá koncerty, o její vystoupení je velký zájem, zpívá v šesti jazycích, doprovází se na cimbál, umisťuje se v soutěžích a studuje v Rakousku.

Byla jsem svědkem další averze na moje žáky v mé třídě, kdy kolegyně v suplované hodině používala opakovanou zvýšenou přísnost v klasifikaci mé třídy. Tentokrát se to odehrálo v předmětu pracovní činnosti ve 4. ročníku. Žáci se po klasifikaci paní učitelky a po jejím tónu, kterým jim klasifikaci sdělovala, rozbrečeli za dvojky a trojku z výkresů. Po skončení pracovní doby toho dne jsem e-mailem velmi slušně požádala paní učitelku o přehodnocení a zdůvodnění snížené klasifikace v suplované hodině, jelikož práce žáků nevykazovaly žádný vážný nedostatek a paní učitelka mě nijak neinformovala při osobním setkání těsně po vyučovací hodině o žádných nedostatcích v hodině ani o žádném porušení pracovní kázně mých žáků. Načež jsem byla slovním útokem osobně u mě ve třídě, ponižujícím tónem hlasu, hrubě a agresivně touto paní učitelkou napadena, bez možnosti vstoupit do jejího hovoru (mlč, teď mluvím já, necháš mě domluvit), že jsem si dovolila napsat e-mail tohoto typu, který si paní učitelka zásadně nepřeje (přitom naprosto běžně v rámci pedagogického pracoviště probíhá vzájemná e-mailová komunikace s vedením školy i mezi pedagogy a i tato paní učitelka e-mailem běžně se všemi komunikuje), byla jsem označena za psychicky narušenou s doporučením se jít léčit, ponižujícím způsobem shodila během hovoru moji lektorskou práci a tónem hlasu se mi vysmála jako lektorce a označila mě jako lektorku s naprosto nedostatečným společenským chováním. Takové projevy a způsob jednání nepatří na půdu pedagogického pracoviště a do komunikace mezi pedagogy a vnímám závažnost této situace, za kterou bych předpokládala omluvu.

Další úspěch nadané žákyně tato paní učitelka komentovala slovy: „Tuhle holku je potřeba srazit a nevyzdvihovat, protože má nosánek nahoru.“ Taková vyjádření se neslučují s mými pedagogickými postoji, zvlášť od paní učitelky, která má na škole na starosti rozvoj nadaných žáků.