Podařilo se mi dožít se konce ve firmě ve zdraví a odejít na dohodu, do toho jsem stihla zaučit 23letého pana Ing., který byl důvod toho teroru, jelikož se na pozici klepal nějakou dobu a byla mu již dlouho přislíbena mladou paní vedoucí; v cestě jsem byla pouze já, žena po 40 letech a čekala jsem do doby, abych si našla novou práci, což se mi podařilo. Odešla jsem způsobem, že jsem si sbalila svůj raneček a tímto vše skončilo, i tak to v životě chodí.....neštěkl po mne ani pes.

Odjela jsem na krátkou dovolenou do hor, kde jsem si díky turistice vyčistila hlavu a těšila jsem se na nové. Nastoupila jsem do české rodinné firmy, abych vykonávala pozici v oblasti HR. První den jsem si prošla vstupním školením, seznámila jsem se s pár lidmi, ale měla jsem zvláštní pocit, neměla jsem vůbec radost z toho, kde jsem. Druhý den jsem objednávala nábytek do kanceláře a jiné doplňky, naučila jsem se obsluhovat kávovar, zažila jsem náladovost mladého ředitele, který měl kancelář vedle mojí kanceláře, tak se opravdu nic nedalo přeslechnout, ostatní kolegy z patra jsem stále neznala, každý si řešil oběd po svém a připadala jsem si jako neviditelná. Další dny jsem šla do výroby, abych monitorovala vztahy a kooperaci na pracovišti; pro mne spíše, abych jim pomohla splnit normu. Další týden jsem stále čekala na předání agendy, plánu zaškolení, ale nedočkala jsem se; dostala jsem návrh na to, abych si vzala další dva týdny neplacené volno, jelikož celá firma jej má také a nikdo tu nebude.

Na pohovoru toto nepadlo, řekla jsem si, rozhodli to za mne a beze mne, mám vykopat válečnou sekyru a trvat na zadání práce z domova? Přiznám se, že jsem to zvažovala přes noc a špatně jsem spala, ale nakonec jsem si řekla, že to budu akceptovat a přistoupím na tuto domnělou dohodu. První dva týdny utekly, pak byla dovolená pro všechny, pak návrat po dovolené a ono se nic nezměnilo. Sedím v kanceláři, dýchám výpary z lakování, které se nacházelo pode mnou a zpracovávám tabulku na výběrové řízení pro firmu, která se zabývá průmyslovým čištěním fasád. Jakou to má souvislost s HR? Odpověď je jasná, že žádnou. Do toho mi přichází lidé z ulice, že hledají práci, do toho mi volá firma, že jedou na zaměření, do toho nemám kompletní informace týkající se především platových podmínek pro jednotlivé poptávané pozice, do toho nemám stále služební mobilní telefon a inzerci pracovních míst mám dělat skrz osobní profil Facebooku. Výsledkem bylo, že jsem se jednoho pracovního dne probudila, přišla jsem do práce, promluvila si s panem ředitelem, rozloučila jsem se s tím, že x pozic v této společnosti odmítám dělat a dělat je nebudu a nebudu zůstávat v tomto bordelu a dýchat výpary z lakovacích boxů a přežívat v klimatizaci. Nebudu ani zmiňovat, že moje platové ohodnocení, spíše podhodnocení, bylo mizerné, žádné benefity, ale chtěla jsem tomu dát šanci; nicméně jsem brzičko prozřela, že bych tam dělala zase "holku pro všechno", hlídala kasičku u kávovaru a zařizovala opravu čísla popisného v ulici této rodinné firmy, která tam 26 let sídlí, ale tento údaj mají pořád nesprávný.

Růžové brýle jsem naštěstí sundala velice rychle a vlastní sebe hodnotu a důstojnost si nenechám již ničit....život jde dá, tak uvidím, kde zakotvím příště. Přála bych si přístav vlídnosti, úcty a respektu. Všem přeji pevné nervy a odvahu žít plnohodnotný život bez omezení.

S pozdravem, Martina