Už od dětství jsem chtěla být učitelka. Po absolvování vysoké školy jsem v roce 2006 začala učit na jedné střední škole, kde jsem sama i dříve studovala. Byla jsem šťastná, že jsem dostala tuto příležitost. Kvůli mému zrakovému handicapu je pro mě velmi důležité pracovat ve známém prostředí a tady jsem znala každý roh. Zároveň jsem ani nemusela nikomu vysvětlovat, co vidím a co ne, protože mě už všichni znali. Bylo to moc fajn. Paní ředitelka se snažila přizpůsobit pracovní podmínky mým specifickým potřebám (např. jsem byla vyřazena z aktivit vyžadujících přímý dohled na studenty). Se studenty jsem vždy měla hezké vztahy a ani ze strany rodičů nikdy nebyl problém s tím, že jejich děti vyučuje zrakově handicapovaná učitelka.

V roce 2016 však paní ředitelka odešla do důchodu a do konkurzu se přihlásila jedna z kolegyň. Od studentů jsem věděla, že tato kolegyně se vůči nim nechová férově, ponižuje je a někteří kvůli ní i odcházeli ze školy. Já osobně s ní měla naprosto neutrální vztah, v podstatě jsme se na škole jen míjely.

Tato kolegyně však začala roznášet zprávu, že v případě svého jmenování budu propuštěna kvůli mému handicapu, neboť je potřeba se zbavit slabých článků. Ačkoliv kolegyně konkurz vyhrála, nebyla Radou kraje jmenována do funkce a celý konkurz byl označen za zmanipulovaný. Po druhém kole konkurzu (a výměně poloviny členů konkurzní komise) již byla kolegyně jmenována novou ředitelkou školy v říjnu 2016.

Nová paní ředitelka mě naprosto ignorovala a kolegové už brali za samozřejmost, že na konci školního roku 2016/17 skončím. Na jaře 2017 jsem se rozhodla paní ředitelky zeptat na svůj úvazek pro příští školní rok. Bylo mi řečeno, že z organizačních důvodů budu shledána nadbytečnou a propuštěna. Žádné organizační změny však nenastaly, a dokonce začali být přijímání noví učitelé. Na setrvání v práci mi velmi záleželo, a tak jsem se opakovaně snažila paní ředitelce navrhovat alternativní řešení (rozšíření aprobace dalším studiem, snížení mého cca polovičního úvazku atp.) a poukázala jsem i na svou specifickou situaci. Paní ředitelka se mi však arogantně vysmála a řekla, že je to můj problém a že není chráněná dílna, aby zaměstnávala postižené osoby.

V červnu 2016 jsem tedy od paní ředitelky obdržela výpověď pro údajnou nadbytečnost se slovy, že pokud se budu bránit, dostanu výpověď pro ztrátu zdravotní způsobilosti k výkonu práce, a to už mě pak nikdo ve školství nezaměstná. I přes tento nátlak jsem se rozhodla bojovat. Obrátila jsem se na Českomoravský odborový svaz pracovníků školství a s jejich právníkem jsme podali žalobu.

Následně v srpnu 2017 paní ředitelka vzala výpověď zpět, ale odmítla se mnou uzavřít smírné řešení sporu. Hned v září mi oznámila, že je navzdory platnému pracovně lékařskému posudku přesvědčena o mé zdravotní nezpůsobilosti k výkonu práce a vyslala mě na mimořádnou pracovně lékařskou prohlídku. Vůbec mi nebylo dovoleno učit (údajně z důvodu bezpečnosti studentů) a ani mi nebyl obnoven přístup do informačních systémů školy. Paní ředitelka mi nařídila vykonávat podřadné knihovnické práce, které jsem byla nucena vykonávat v prostorách, kde v té době probíhaly stavební úpravy. Byla jsem zde neustále vedením kontrolována a před kolegy ponižována – „ona kvůli svému zraku nemůže učit a já ji musím kvůli podané žalobě z vašich peněz platit“.

Po absolvování mimořádné prohlídky, která konstatovala mou zdravotní způsobilost s podmínkou (vyřazení aktivit s přímým dohledem nad studenty), mi bylo dovoleno suplovat, ale řádný úvazek mi obnoven nebyl. Paní ředitelka však obratem podala na krajský úřad návrh na přezkum provedené prohlídky. Na jaře 2018 byl posudek z mimořádné prohlídky zrušen pro formální nedostatky. Paní ředitelka mi ze dne na den zakázala výkon jakékoliv práce pro zaměstnavatele a poslala mě na další mimořádnou prohlídku. Ta následně opět potvrdila mou zdravotní způsobilost k výkonu práce učitelky.

Od této chvíle se paní ředitelka rozhodla mou způsobilost zpochybňovat sama - pokoušela se mě sama oftalmologicky vyšetřovat, prováděla mi neohlášené hospitace tak, abych s ohledem na svůj handicap nevěděla o její přítomnosti, nutila mě podepisovat dokumenty, které jsem nebyla schopna sama přečíst (vytýkací dopis aj.), posílala mě učit do neosvětlených částí budovy školy, mé žádosti o úpravu úvazku byly zamítány z důvodu mého handicapu atp. Celé toto období bylo dále provázeno osobními urážkami a útoky, šířením pomluv, naschvály, manipulací kolegů proti mně, znevažováním mé práce, ponižováním před studenty… to si asi dokážete představit. Já však stále bojovala za spravedlnost, ale bylo to velmi náročné. Na jednu stranu jsem se bála chodit do práce, na druhou stranu jsem se bála o práci přijít, neboť paní ředitelka ve mně začala vzbuzovat pocit, že jsem opravdu práce neschopný kripl.

Těsně před uplynutím platnosti mé pracovně lékařské prohlídky z roku 2018 paní ředitelka změnila závodního lékaře. Na novou periodickou prohlídku jsem byla vyslána v květnu 2021. Dle praxe z minulých prohlídek jsem novému závodnímu lékaři doručila výpis ze zdravotnické dokumentace, stanovisko očního lékaře z krajské nemocnice, ale i posudky soudních znalců z oboru posudkového lékařství a oftalmologie, které jsem měla v souvislosti s probíhajícími soudními spory se zaměstnavatelem k dispozici – všechny dokumenty potvrzovaly mou zdravotní způsobilost (s vyloučením mimoškolních aktivit vyžadujících přímý dohled nad studenty). Ačkoliv jsem očekávala nějaký podraz, z jednání lékaře jsem byla v šoku. Nový závodní lékař mě nijak nevyšetřil a rovnou mi oznámil, že celou věc již s paní ředitelkou projednal a shledává mě nezpůsobilou k výkonu práce. Dokonce mi přímo řekl, že jsem slepá a názory jiných lékařů a soudních znalců nebere v potaz. Proti tomuto posudku jsem podala návrh na přezkum ke krajskému úřadu a proti neetickému a neodbornému postupu lékaře stížnost na Českou lékařskou komoru (ta již zahájila šetření).

Paní ředitelka mi okamžitě zakázala nejen učit, ale i vstup na pracoviště. Od tohoto dne mi přestala vyplácet plat z důvodu překážky v práci na straně zaměstnavatele bez nároku na plat a dne 30. června 2021 jsem obdržela výpověď z důvodu pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu práce. S tímto jsem opět nesouhlasila o podala žalobu.

V létě 2021 jsem dostala jako první pacient České republiky možnost podstoupit unikátní oftalmologickou operaci. Po rekonvalescenci a mírném zlepšení mého zraku jsem paní ředitelku vyzvala s žádostí o provedení mimořádné pracovně lékařské prohlídky. Ta to nejprve ignorovala a pak to zamítla.

V posledním týdnu prázdnin, tj. pár dní před uplynutím výpovědní lhůty, jsem přišla do školy na setkání s kolegy a pro vyzvednutí osobních věcí z kabinetu. Byla jsem však paní ředitelkou a její zástupkyní velmi arogantně vykázána z prostor školy bez možnosti vzít si své věci, neboť svou přítomností na pracovišti prý ohrožují bezpečnost ostatních. Toto už byla po pěti letech úporného bossingu poslední tečka a já se psychicky zhroutila a skončila v nemocnici.

Krajský úřad ještě v době mé pracovní neschopnosti (před uplynutím výpovědní lhůty) zrušil posudek nového závodního lékaře, na jehož základě jsem dostala výpověď. I přes naše opakované výzvy ke stažení výpovědi paní ředitelka na výpovědi trvala. Můj pracovní poměr tak neodůvodněně skončil v říjnu 2021 a já se ocitla na Úřadu práce jako uchazeč o zaměstnání.

A jak to probíhalo u soudů a dalších institucí, na které jsem se postupem času obracela?

Když jsem obdržela první výpověď z důvodu údajné nadbytečnosti v červnu 2017, podala jsem žalobu na ochranu před diskriminací v pracovněprávních vztazích na okresní soud. Ten mé žalobě vyhověl, ale paní ředitelka se odvolala. Krajský soud poté v únoru 2020 žalobu za podivných procesních okolností zamítl v plném rozsahu. Uprostřed řízení se totiž náhle změnil předseda senátu, který okamžitě odmítl všechny mé důkazy a vyhlásil rozsudek, kterým legitimizoval veškeré jednání zaměstnavatele a mně uložil povinnost zaplatit protistraně náhradu nákladů soudního řízení ve výši téměř čtvrt miliónu Kč. Tento rozsudek byl naprosto nepřijatelný, a tak jsem podala dovolání k Nejvyššímu soudu a vyzvala paní ředitelku k vyčkání s úhradou nákladů do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu. Ta mé žádosti ale opakovaně zamítla a pod hrozbou exekuce (a to dokonce v době nouzového stavu) po mně vymohla plnou úhradu nákladů.

Poté, co Nejvyšší soud odložil vykonatelnost rozsudku krajského soudu pro závažnou újmu, která mi byla způsobena, jsem vyzvala paní ředitelku k navrácení uhrazené částky. Ta to však do dnešního dne odmítá s odůvodněním, že jsem vše zaplatila dobrovolně a zmanipulovala Nejvyšší soud. Nyní je spor veden u Ústavního soudu, který již rozhodl o změně místní a věcné příslušnosti soudu z důvodu možné místní podjatosti.

Druhou žalobu jsem byla nucena podat v roce 2018 poté, co zaměstnavatel pokračoval v diskriminačním jednání. Krajský soud v roce 2021 v této věci pravomocně rozhodl – zaměstnavatel se dopustil v osobě paní ředitelky diskriminačního jednání, uložil paní ředitelce povinnost se mi veřejně omluvit s tím, že takové jednání se nesmí opakovat.

Třetí žalobu jsem podala poté, co jsem obdržela v červnu 2021 výpověď z důvodu údajného dlouhodobého pozbytí zdravotní způsobilosti k výkonu práce. spor je nyní veden u okresního soudu. Přestože jsem žalobu podala již loni a jde o jednoduchý návrh na určení neplatnosti rozvázání poměru (důvod výpovědi byl zrušen krajským úřadem), soud doposud nerozhodl. Ve věci proběhla pouze dvě jednání s tím, že soud přistoupil na argumentaci protistrany, že stačí jakýkoli papír (třeba i zrušený) či pouhá domněnka zaměstnavatele o ztrátě zdravotní způsobilosti k tomu, aby mohl být rozvázán pracovní poměr. Soud je nyní fakticky bezdůvodně odročen na neurčito.

Vedle soudů jsem pomoc hledala i u dalších institucí, které mi daly za pravdu. Obracela jsem se na oblastní inspektorát práce, který vykonal opakovanou kontrolu u zaměstnavatele. Inspektorát následně konstatoval bossing a šikanu ze strany zaměstnavatele z důvodu mého zdravotního postižení, stejně tak porušení při rozvázání pracovního poměru, porušení v oblasti rovného zacházení a nedodržení ujednání vyplývajících z kolektivní smlouvy.

Dále Veřejný ochránce práv oficiálně konstatoval, že mě zaměstnavatel opakovaně znevýhodnil ve srovnání s mými kolegy a vytvořil prostředí na pracovišti, které jsem oprávněně mohla vnímat především jako nepřátelské. Podle názoru ombudsmana jsem se stala obětí diskriminace v podobě obtěžování z důvodu zdravotního postižení a zaměstnavatel se vůči mně dopustil i nepřímé diskriminace ve formě nepřijetí přiměřených opatření souvisejících s vytvořením adekvátních pracovních podmínek.

Podporuje mě i vrcholové vedení Českomoravského odborového svazu pracovníků školství, které opakovaně vyjádřilo svůj nesouhlas s postupy zaměstnavatele. Odborový svaz konstatoval, že postup zaměstnavatele nenaplňuje cíle sledované platnou úpravou pracovněprávních vztahů, označil postup zaměstnavatele jako sociálně necitlivý a neodůvodněný vzhledem k mým dlouhodobě prokázaným faktickým schopnostem vykonávat svoji práci a plnit povinnosti z pracovního poměru.

Ačkoli všechna tato stanoviska byla zaměstnavateli dobře známa, na jeho postupu vůči mně to nic nezměnilo, spíše jeho šikanózní jednání vůči mně gradovalo. Dle slov paní ředitelky tato stanoviska nemají pro ni závazný charakter.

Celá tato nešťastná kauza se bohužel dostala i do trestněprávní roviny. Poté, co moje spory přesáhly krajskou úroveň a začala jsem se obracet na vrcholné soudní instituce a ústřední orgány státní správy, začaly mně i mému okolí chodit výhružné anonymní dopisy apelující na okamžité stažení mých podání a docházelo i k dalšímu narušování mého soukromí. Bránila jsem se podáním trestního oznámení stejně jako jsem podala trestní oznámení pro vydírání. Já jsem naopak byla nucena čelit vykonstruovaným obviněním, že svými podáními ubližuji škole. Aktuálně probíhají úkony trestního řízení ve věci podezření z ublížení na zdraví na mé osobě v důsledku dlouhodobé šikany ze strany zaměstnavatele.

A jak se k celé této kauze bossingu handicapované učitelky staví zřizovatel? Kraj je nepochybně o celém sporu se všemi jeho dopady informován. Kraj prostřednictvím rozpočtu školy financuje náklady zaměstnavatele na vedení soudních sporů a de facto tak jednání zaměstnavatele podporuje. Přestože jsem se na kraj opakovaně obracela s žádostí o pomoc, a i se žádostí o možné zprostředkování smírného řešení, nikdy jsem se pomoci nedočkala. Vypadá to, že kraj prostě jednání zaměstnavatele podporuje a kryje. To dokládá i skutečnost, že když se zaměstnanci v letošním roce (tj. už po mém odchodu ze školy) obrátili na zřizovatele se stížností na jednání ředitelky školy, kraj tuto stížnost nijak sám neřešil a stížnost pouze předal samotné paní ředitelce. Asi není třeba popisovat, co se od té doby na této škole děje.

Stejně tak se ani paní ředitelka netají svými vazbami na zřizovatele. Ačkoliv byl vypsán nový konkurz na pozici ředitele školy a přihlásili se i další kandidáti, paní ředitelka svůj post nepřekvapivě obhájila. Náměstek hejtmana pro školství, který byl předsedou konkurzní komise dokonce ještě před rozhodnutím Rady kraje paní ředitelku veřejně podporoval, a to dokonce i na půdě školy. Okolnosti jmenování paní ředitelky do funkce provází řada podivných okolností. Asi nejzávažnější je fakt, že ačkoliv byla proti náměstkovi hejtmana pro školství (předsedovi konkurzní komise) podána jedním z kandidátů na post ředitele školy námitka podjatosti, kraj paní ředitelku jmenoval do funkce, aniž by se s touto námitkou, jakkoliv vypořádal. Hejtman kraje je o celé věci informován, ale nijak nereaguje. Byly tak učiněny další právní kroky, a to přímo proti samotnému kraji.

Nad celou touto kauzou vyvstává řada otázek.

Proč zřizovatel i za cenu porušování zákona kryje protiprávní jednání paní ředitelky?
Proč kraj tak intenzivně podporuje osobu paní ředitelky, ačkoliv na post ředitele školy se hlásili i jiní kandidáti?
Proč kraj neřeší stížnosti i jiných zaměstnanců školy?
Proč kraj odmítá uzavřít smírné řešení sporu, ačkoliv už více než rok v té škole nejsem?
Proč místní soudy rozhodují tak, že Ústavní soud jim odebral v mých sporech se zaměstnavatelem věcnou a místní příslušnost?

Na toto nedokážu odpovědět, ale o dalším vývoji budu průběžně informovat…